O NÁS
Jsme malá rodinná chovná stanice čítající drobnou fenku Daeny a její malou dcerku Tikitku plemene Kavalír King Charles Španěl.
Po psovi jsem toužila od malička. Pořídit jsem si ho mohla ale až do svého nájemního bydlení (kde majitelé psa dovolili). Do té doby jsem měla jen občasnou zkušenost s voříšky a informace z knížek nebo internetu.
výběr plemene
Plemeno jsem vybírala velmi pečlivě asi půl roku. Snažila jsem se vzít v potaz nejen svůj životní styl a možnosti, ale také předpoklady a zdraví psa. Uvažovala jsem nad několika plemeny, která jsem si "vyhlédla" v encyklopediích. Ale je dost špatný nápad přizovat si plemeno jen proto, že je hezké (upřímně, je to cesta do pekel). Byla jsem si vědoma toho, že některá se ke mně v tu chvíli vůbec nehodila a neuměla bych jim dát to, co by potřebovali. Vyloučila jsem z výběru všechy miniaturní uštěkané a nevrlé psíky, stejně jako "šlechtěním deformovaná" (čumáčky omezující dýchání, omezení vidění nebo pohybu, neschopná přirozeně rodit apod.). Dále všechny lovecké a pracovní psy kvůli nárokům na pohyb a výchovu. Také jsem vyškrtla všechna plemena, s nimiž jsem měla nějakou negativní zkušenost, nebo se ke mně z různých důvodů nehodila. Nakonec i plemena s velkými nároky na údržbu srsti (česání nebo stříhání).
Od pejska jsem očekávala následující:
- milující a přátelskou povahu. Chtěla jsem přítulu, který by se rád nechal rozmazlovat a také uvítal další společnost
- aby se hodil k dětem. Nejen aby je toleroval, ale aby je miloval a byl pro ně naprosto bezpečný
- aby měl rád i jiná zvířata, protože jsem druhově neutrální a zvířátek mám a chci mít víc
- společenské plemeno bez loveckých či pracovních predispozic
- malý vzrůst. Nechtěla jsem trpasličí plemeno kvůli jejich povaze a ovladatelnosti. Střední a velká plemena bych zase neunesla, když by to bylo potřeba kvůli veterináři
- malé nároky na pohyb. Nejsem lenoch abych psa nutila močit na plenu, ale také neuběhnu maraton.
- snadnou ovladatelnost. Byl to můj první pes a chtěla jsem plemeno vhodné k začátečníkům. Nechtěla jsem, abych mohla výchovou něco pokazit.
- ochotu cvičit mentálně i fyzicky. Těšila jsem se na výcvik a chtěla jsem, aby pejska bavil a byl vhodný pro nenáročný hobby sport
- "nízkoúdržbovou" srst. Česaní mě nebaví a beru ho jako nutnost, zvířata ho obvykle jen snáší a moc se jim nelíbí. Také jsem nechtěla nechávat každou chvíli peníze v salónu za stříhání.
- potenciál pro canisterapii. Přemýšlela jsem, že bych jednou ráda pejsky zapojila do psychoterapie.
- potenciál na výstavy a chov, protože mě to lákalo vyzkoušet.
- bezproblémový odchov štěňat. Chov jsem plánovala od začátku a moc jsem se na štěňátka těšila. Chtěla jsem plemeno, které rodí samo bez nutnosti císařských řezů (některá plemena bez něj rodit nemůžou) a aby se fena o štěnátko mohla a chtěla starat (což také není samozřejmostí).
- zdraví. Chtěla jsem plemeno s dobrým zdravím a slušným věkem dožití.
- krásu. Chtěla jsem pejska, který by se nejen mně, ale i cizím lidem a dětem líbil. Aby byl naprosto nádherný a úchvatný a všichni se mu obdivovali :) Nejen kvůli canisterapii, ale i kvůli chovu. Krásné štěně rychle najde majitele a nádherného hodného pejska nikdo do útulku nedá (nebo se obratem najde nový a lepší majitel). Je to smutné, ale bohužel je to tak.
Kavalírci toto vše splňují. Historicky sice mají sklony k problémům se srdcem, ale to se díky správnému chovu a veterinární medicíně velmi zlepšilo. Dříve to bylo kolem 6 let (a kavlíři od množitelů na tom stále nejsou dobře), ale dnes už je průměrný věk dožití kavalíra s PP krásných 12 let, což je velmi dobré a mezi plemeny patří k lepšímu průměru.
výběr chovatele
Shodou okolností jsem v této rozhodovací fázi viděla na jednom tanečním vystoupení smečku kavalírů a bylo jasno :) Naprosto mě ohromili, především svou povahou a vtíravou přítulností. Protože jejich majitelka byla nejen bratorova kamarádka, ale zároveň spolu s maminkou i chovatelka a majitelka nejlepší chovné stanice kavalírů v ČR, nebylo co řešit. Zapsala jsem se na čekací listinu a čekala skoro rok na své první vytoužené štěňátko.
Daeny jsem si přivezla 23.12.15 a je to ten nejlepší pejsek na světě. Je úžasná, hodná, přítulná, nádherná, trošku hloupoučká, spolehlivá, prostě dokonalá. Je to bez nadsázky moje nejlepší kamarádka. Ani na vteřinu jsem nikdy nelitovala svého výběru a veškeré peníze utracené za ní nebo pro ní byly ta nejlepší investice v mém životě.
druhé štěně
Když na to byly vhodné podmínky i načasování, přišel na svět první vrh štěňátek.
Od začátku jsme si chtěli jednu trikolorní fenečku nechat, aby měla Daeny parťačku. Když na svět přišlo poslední štěně, hned to byla moje favoritka. Ale definitivní to bylo až asi kolem 4 týdne věku, i když neměla výstavní potenciál (má víc černé barvy, než by měla mít). Stále jsme čekali, zda se projeví alespoň jako vhodná do chovu, ale to rozhodnutí už nebylo na nás. Tikitka si nás prostě vybrala. Ze všech štěňat byla vůči mě nejpřítulnější, preferovala mně víc než vlastní matku nebo sourozence (dokonce i s kočkou si hraje víc, než s mamkou). Bylo to moje klíště, neustále chtěla být v mém náručí a spát s námi v posteli. Povahově je však o dost jiná, než maminka - je to pěkná dračice :) Živá, akční, hravá a chytrá. A to je skvělé, protože přesně takového druhého pejska jsme si přáli.
plány do budoucna
Prozatím nám dva pejsci stačí, rozšiřovat smečku bych chtěla až ve vlastním bydlení.
Co se týče odchovů, nejdůležitejší pro mně je, aby se dostali do milých rodin, které je budou milovat a rozmazlovat. A když se něco dělá, má se to dělat pořádně. Nechci svou chovnou stanici degradovat na lacinou rozmnožovnu štěňat. Chov má být i o neustálem zlepšování plemene a snaze o to, aby štěňata byla lepší, než jejich předkové. To potvrdí až výsledky na výstavě a je dobrou vizitkou chovatele, aby se jeho psi slušně umisťovali a na výstavách se alespoň někteří z nich ukazovali.
Hodně mě zajímá chování a trénink zvířat, Daeny to sice moc nebaví, ale třeba s Tikitkou se nám rozšíří obzory.
Také mě moc baví tvorba webu,focení, psaní vzdělávacích textů a osvěta veřejnosti. Takže i naše stránky čeká rozvoj :)